Protože vysokorychlostní tratě nebudou sloužit jen expresním vlakům spojujícím největší centra České republiky či Evropy, ale i rychlé meziregionální dopravě, což jsou dnešní rychlíky, předpokládáme na nádraží Praha sever zastavování právě těchto rychlíků, nikoliv expresů.
Velmi úzce je s tím propojen další záměr, který nazýváme Líbeznickou spojkou. Je to spojovací trať mezi vysokorychlostní tratí a nynější železniční tratí Praha–Neratovice. Záměr na propojení obou tratí se objevuje od počátku projektování vysokorychlostní tratě z Prahy do Ústí nad Labem před mnoha lety, přestože v plánech Správy železnic toto propojení aktuálně nefiguruje.
Smyslem Líbeznické spojky je především zkrátit cestu mezi Prahou a Neratovicemi, resp. Mělníkem. Nynější železnice z roku 1872 je z důvodu možností tehdejších stavitelů vedena velkou oklikou přes Satalice a Kbely a jejím zkrácením přes vysokorychlostní trať a Líbeznickou spojku dojde k časové úspoře cca 14 minut, tj. z cestovní doby mezi Prahou a Neratovicemi cca 32 minut po modernizaci a elektrizaci tratě na cca 18 minut přes Líbeznickou spojku.
Tak významné zkrácení cestovních dob vlaků společně se zavedením čtvrthodinového intervalu rychlých vlaků Praha–Mělník přiláká mnoho cestujících, kteří dosud cestují automobily nebo autobusy. Podle provedených výpočtů je takových lidí mezi 20 a 30 tisíci v pracovní den, což je pro ilustraci podobné množství, jako dnes jezdí v příměstských vlacích na nejvytíženějších tratích z Prahy do Kolína, Benešova, Berouna nebo Lysé nad Labem.
Současně předpokládáme, že by u obce Líbeznice vznikla na spojovací trati zastávka, kam by byly svedeny autobusové linky PID a vzniklo parkoviště P+R. Cesta do Prahy by tak pro řadu obyvatel obcí v oblasti mezi Odolenou Vodou a Kostelcem nad Labem byla výhodnější právě do Líbeznic a pak rychle vlakem do Prahy, ať na hlavní nádraží nebo na nádraží Praha sever.
Propojení jednotlivých záměrů, tj. vysokorychlostní tratě Podřipsko, nádraží Praha sever a Líbeznické spojky, tvoří synergii vysokorychlostní a konvenční železnice, kdy se oba systémy vzájemně doplňují a čerpají co největší výhody z existence železniční infrastruktury, kterou využije co nejvíce cestujících, a to v dálkové, meziregionální i příměstské dopravě.
