Jak na workshopy s mladistvými 13+? Hravě, ale ne jako s dětmi

Mladiství ve věku 12 až 14 let se nacházejí na pomezí dětství a dospívání. Chtěli jsme jim proto nabídnout možnost přemýšlet o městě a veřejném prostoru nejen prostřednictvím her jako u mladších dětí, ale i analyticky. Základem workshopu byla prezentace o městě a jeho plánování, kterou jsme prokládali aktivitami, aby nemuseli celou dobu jen sedět a poslouchat. 

Mezi hlavní aktivity patřilo mentální a pocitové mapování. Žáci a žákyně si nejprve zakreslili místa důležitá pro jejich každodenní život a následně společně s facilitátory do mapy okolí zaznamenávali místní dominanty, místa setkávání i lokality, kde se cítí dobře nebo naopak nepříjemně. Poté jsme vyrazili ven, do míst, která se v mapách objevovala nejčastěji. Studenti pomocí oboustranných rámečků fotografovali své okolí – zelenou stranou označovali, co se jim líbí, červenou to, co jim vadí. Své postřehy tak mohli vztáhnout ke konkrétním místům a pojmenovat, co jim vyhovuje a co by chtěli změnit. 

Právě venku se ukázalo, jak dobře své okolí znají a kolik toho dokážou o veřejném prostoru říct. I žáci dojíždějící z jiných částí Prahy měli o lokalitách dobrý přehled. Potvrdilo se nám, že jít ven je pro ně větší zábava než se o místech bavit jen ve třídě.

Velký úspěch měly tipovačky, například kolik škol se nachází v jejich městské části nebo kolikrát musí přestoupit, aby se dostali do centra Prahy. 

Větší výzvou byla aktivita zaměřená na komunikaci projektů. Nejprve jsme zvolili tvorbu krátkých videospotů, která se ukázala jako příliš náročná. Následně jsme formát změnili na plakáty a transparenty, které ale příliš připomínaly aktivitu pro mladší děti. Postupně jsme pochopili, že pro tuto věkovou skupinu neexistuje univerzální recept. Každá třída byla jiná a mezi zájmy a vyspělostí žáků a žákyň byly velké rozdíly. Aktivita, která fungovala na jedné škole, mohla v jiné úplně selhat. Bylo proto důležité mít v záloze alternativy, naladit se na konkrétní skupinu a přizpůsobovat průběh tomu, co se děje před námi. 

Bylo skvělé vidět, že mladí mají ke svému okolí hodně co říct, pokud dostanou prostor, dobře položené otázky a pocit ujištění, že jejich odpověď nebude špatně. Veřejný prostor je pro ně důležitým místem setkávání, kde tráví často více času než dospělí. Mezi jejich oblíbená místa patří lavičky, větší hřiště nebo předprostory večerek – zkrátka místa, kde se cítí bezpečně, ale zároveň nejsou příliš na očích. 

Překvapilo nás také, jak často upozorňovali na zanedbanost, ať už šlo o graffiti, nepořádek, rozpadající se objekty nebo neupravené cesty. Mladí si všímají nejen vzhledu veřejného prostoru, ale také jeho fungování, bariér a sociálních vztahů. Když dostanou příležitost, dokážou své postřehy přesně popsat a nabídnout podněty, které mohou být pro plánování města cenné. 

1. Prokládejte prezentaci hravými prvky a mini aktivitami. 

Tipovačky, obrázky, memy nebo jednoduché otázky pomáhají udržet pozornost a průběžně zapojovat celou skupinu.

2. Vyrazte ven, pokud to téma a podmínky umožňují. 

Práce přímo v prostředí, o kterém žáci mluví, je zábavnější než jen ve třídě a pomáhá jim lépe formulovat postřehy a vlastní zkušenosti.

3. Mějte připravený úkol navíc pro rychlejší žáky. 

Díky tomu se nebudou nudit ti, kteří dokončí aktivitu dříve a celá skupina může přejít k další části společně.

4. Počítejte s různou úrovní vyspělosti. 

Připravte si více variant aktivit – od jednodušší, hravější formy až po komplexnější úkoly.

5. Domluvte se s pedagogem, aby byl ve třídě alespoň na část programu. 

Může pomoci zvládnout náročnější situace a udržet plynulý průběh workshopu.

6. Buďte připraveni měnit plán. 

Pokud aktivita nezabírá nebo vidíte, že se většina třídy nudí, zkuste jiný formát nebo upravte zadání. Důležitější než dodržet původní plán je reagovat na potřeby konkrétní skupiny.

7. Končete aktivitou, ne prezentací. 

Po pobytu venku je pro žáky náročné vracet se k výkladu. Hra nebo jiná interaktivní závěrečná aktivita je příjemnějším způsobem, jak workshop uzavřít, aby si odnesli dobrý pocit.

Trendy, zájmy i způsoby komunikace mladých lidí se rychle mění. Čím více jsme od jejich věkové skupiny vzdáleni, tím méně můžeme předpokládat, že to, co baví nás, bude fungovat i u nich. 

Přesto pro nás byla tato zkušenost velmi pozitivní. Workshopy byly pokaždé jiné, což nás nutilo vystupovat ze zaběhnutých postupů a reagovat na konkrétní situaci. Zároveň jsme si ověřili, že i mladiství dokážou o svém okolí přemýšlet analyticky, vnímat jeho kvality i nedostatky a formulovat podněty, které mohou být pro městské plánování užitečné. 

A podle zpětné vazby navíc workshopy bavily nejen nás, ale i samotné žáky. Možná právě v tom spočívá pro nás nejdůležitější zkušenost: dobrý workshop nevzniká jen z dobře připraveného programu, ale také z ochoty naslouchat, přizpůsobovat se a brát mladé lidi jako partnery v rozhovoru o městě, ve kterém žijí.