Obyvatelstvo

Verze pro tisk ke stažení

Použitá data

Studie se věnuje populačnímu vývoji a sociální struktuře obyvatel Prahy, a to v kontextu ostatních evropských měst. Počet obyvatel Prahy dlouhodobě roste, nicméně i naše hlavní město si prošlo fází populačního poklesu v 90. letech 20. století. Populační vývoj měst je silně ovlivněn ekonomickým vývojem, tvorbou nových pracovních příležitostí, dostupností bydlení, ale i celkovou kvalitou života. Dynamika populačního přírůstku se vzájemně ovlivňuje se sociální strukturou obyvatel měst. Rostoucí města obecně dosahují nižších hodnot průměrného věku obyvatel, vyššího podílu cizinců, osob s vysokoškolským vzděláním či nižšího podílu nezaměstnaných.

Studie poukazuje na významné rozdíly v životních podmínkách mezi jednotlivými sociodemografickými typy domácností, přičemž nejsilnějšími determinanty životní úrovně jsou úplnost rodiny, věk a případně počet členů domácnosti. Za důležitý faktor životní úrovně lze považovat také formu bydlení, kdy potenciálně ohroženější domácnosti bydlí v nájemních bytech. V rámci sledovaného období (2006–2014) nicméně nelze konstatovat obecný trend jednoznačného zhoršování, ale ani zlepšování životních podmínek pražských domácností.

Studie se věnuje vývoji rezidenční segregace zaměstnaneckých tříd v Praze. Zkoumá jak jsou rozmístěny sociálně silnější a sociálně slabší třídy, a jak vypadají oblasti, kde se tyto třídy více koncentrují. Úroveň rezidenční segregace, tedy rozdíly v tom, kde v Praze bydlí různé skupiny zaměstnanců, jsou malé, ale zvětšují se. Nejvíce se od zbytku obyvatel Prahy odlišuje rozmístění nízké a vysoké třídy. Jejich silná koncentrace je často spjata se specifickým využitím území, například areály novostaveb nebo ubytovny.  

Verze pro tisk ke stažení

Sídliště jsou zásadním prvkem fyzické struktury města pražského a domovem více než třetiny jeho obyvatel. Studie se věnuje hodnocení vývoje sociální struktury pražských sídlišť mezi Sčítáními lidu, domů a bytů v letech 2001 a 2011 a jeho srovnání s celopražským průměrem. Analýzy ukázala, že pražská sídliště jsou i nadále sociálně stabilními oblastmi bydlení s relativně promíšenou skladbou obyvatelstva. Jsou zde ovšem určité nepříznivé trendy jako rychlejší stárnutí obyvatel či podprůměrná úroveň dosaženého vzdělání. Analýza také prokázala relativně vysokou míru heterogenity sociální struktury mezi jednotlivými analyzovanými sídlištními celky.

Studie přináší aktuální přehled o spokojenosti obyvatel Prahy s jednotlivými oblastmi kvality života a o jejich chování ve městě. Výsledky založené na subjektivních datech představují cenný podklad jak pro veřejnou debatu, tak pro rozhodovací procesy města. Zachycují názory a postoje obyvatel, které ovlivňují chování Pražanů stejně významně jako samotné charakteristiky města. Studie je strukturována do jedenácti tematických kapitol, mezi něž patří kvalita života, bydlení, rezidenční stabilita, život v lokalitě, komunitní život, volnočasové aktivity, veřejná prostranství, doprava, ekologie, veřejná správa a práce. Součástí je rovněž průřezová kapitola s regresní analýzou vybraných otázek a mezinárodní srovnání Prahy s dalšími evropskými městy.

Použitá data

Verze pro tisk ke stažení

Předešlé verze studie: 2022, 2019

Analýza srovnává Prahu s devíti dalšími evropskými metropolemi z hlediska životních nákladů, finanční dostupnosti bydlení, bezpečnosti, zdravotní péče, kvality životního prostředí nebo dopravy. Obecně byla patrná vysoká kvalita života obyvatel sledovaných měst. Praha byla v pořadí deseti porovnávaných měst na sedmém místě podle míry kvality života. Nejvyšší hodnoty dosahovala Vídeň, nejnižší naopak Budapešť.

Verze pro tisk ke stažení

Použitá data

Studie se věnuje vývoji počtu, struktuře a prostorovému rozmístění mezinárodních obyvatel Prahy. V roce 2024 zde žilo 354 tisíc obyvatel s cizím státním občanstvím, kteří tvořili přibližně čtvrtinu populace a byli klíčovým zdrojem jejího růstu. Jejich počet mohl do roku 2050 vzrůst na přibližně 615 tisíc. Jednotlivé skupiny se liší věkovým složením, socioekonomickým postavením i místy bydlení. Vyšší koncentrace jsou zejména v centru a gentrifikovaných částech vnitřního města, v lokalitách nové bytové výstavby, na některých sídlištích a v průmyslových areálech s ubytovnami. Přestože se mezinárodní obyvatelé v některých lokalitách výrazněji soustřeďují, celková míra jejich rezidenční segregace zůstává nízká a dlouhodobě stabilní.

Verze pro tisk ke stažení

Kolik cizinců bude v Praze v roce 2050? Počet cizinců v Praze dlouhodobě narůstá. Mezi lety 2001 až 2022 se jejich počet zvýšil z 61 tis. na 345 tis. Cizinci mají na populační vývoj Prahy v posledních 20 letech klíčový vliv. Bez cizinců by počet obyvatel Prahy stagnoval či dokonce mírně klesal. Podle studie by měl počet cizinců do roku 2050 neustále růst, ale tempo tohoto růstu se bude postupně zpomalovat. Očekává se, že počet cizinců v Praze vzroste na 598 tisíc až 920 tisíc.

Pandemie covidu-19 zaměstnanost cizinců v Praze v roce 2020 nesnížila. V průběhu roku 2020 došlo k některým meziměsíčním výkyvům, které odrážely změny v pravidlech pobytu a možnostech ekonomiky v období pandemie. Přesto ale došlo k určitému zvýšení zaměstnanosti pracovníků ze zahraničí a poptávka po cizinecké pracovní síle i v tomto období potvrdila jejich význam pro pražský trh práce. 

Výsledky studie potvrzují, že cizinci jsou nejen významnou součástí pražské populace a nezbytným zdrojem pracování síly, ale svou strukturou podle státní příslušnosti, početností, demografickými a dalšími faktory se stávají i stabilní součástí pražské populace budoucí.

Cizinci se stali významnou a nezastupitelnou složkou zdrojů pracováních sil. Bilančně zajišťují jeho stabilitu náhradou za klesající tuzemské zdroje. Některá odvětví, resp. jednotlivé ekonomické činnosti jsou na zaměstnávání cizinců závislé, v řadě případů téměř existenčně (např. stavebnictví a pohostinství). Cizinci se stali pro Prahu nezastupitelným zdrojem pracovních sil, který je flexibilnější než tuzemská pracovní síla a přijímá některé méně atraktivní podmínky pracovního uplatnění.

Studie se věnuje vývoji počtu cizinců a jejich prostorovému rozmístění podle pražských městských části. Vývoj je hodnocen v kontextu zbytku republiky a blízkého zázemí hlavního města. Analýza je prováděna nejen podle celkového počtu cizinců, ale také podle nejčastějších zemí původu cizinců. Nejvíce cizinců bydlelo v populačně velkých městských částech – Praze 4, Praze 5 či Praze 10.

Studie se věnuje objemům a směrům dojížďky a vyjížďky do zaměstnání do/z Prahy. Datovým zdrojem je Výběrové šetření pracovních sil, realizované každoročně Českým statistickým úřadem. Dojížďka je hodnocena také odvětvové struktury zaměstnaní. Celkově dojížďka do Prahy tvoří dlouhodobě mimořádně početný „vnější“ zdroj zaměstnanosti.

Kde lidé bydlí? Kde pracují? Která místa jsou nejvíce navštěvovaná? Odkud kam lidé dojíždí? Tyto a mnohé další otázky lze zodpovědět za pomoci dat získaných z pohybu mobilních telefonů.

Digitální mapa přístupnosti budov a veřejných prostor pro osoby s pohybovým postižením je unikátní aplikace, která vznikla ve spolupráci IPR, MHMP a Pražské organizace vozíčkářů. Mapa tzv. semaforovým způsobem kategorizuje jednotlivé objekty na přístupné, částečně přístupné a nepřístupné.