„Pražské hřbitovy jsou důležitou součástí veřejných prostranství města, a na jejich území je spousta historických staveb, rostlin a je to zázemí pro zvířata, třeba zajíce, ježky nebo hmyz. V IPR Praha už před pěti lety vznikl doplněk Manuálu tvorby veřejných prostranství nazvaný právě Pražské hřbitovy, který nastavil jednotný přístup k rozvoji hřbitovů i jejich bezprostředního okolí,” říká ředitel IPR Praha Ondřej Boháč. 

Přístup lidí k pohřbívání se proměňuje 

Budoucí podobu hřbitovů ovlivní i to, jak se proměňují požadavky lidí na způsob, jakým chtějí být pohřbeni. Výrazný úbytek rakvových pohřbů způsobil, že Praha má dostatek hrobových míst minimálně na příštích 15 let. Problém je naopak přebytek rakvových míst a nedostatek míst pro urny. Ročně zemře kolem 12 tisíc Pražanů a přes 90 % pohřbů tvoří kremace. Tradičních pohřbů do rakve je ročně méně než tisíc.  

"Lidé chtějí být častěji pohřbeni mimo hřbitov, například rozptýlením popela nebo uložením urny doma. Zároveň jsou otevřenější přírodnějším formám pohřbívání,” vysvětluje ředitel IPR Praha Ondřej Boháč. 

Nároky na hřbitovy se tak proměňují, jenže většina z nich za desítky let neprošla reorganizací a tvoří ji hlavně hroby a hrobky pro rakve. Urnových míst, kolumbárií a louček je méně a zájem o ně je velký. 

Pražské hřbitovy jsou přirozenou a přístupnou součástí města 

Šest z deseti Pražanů pražské hřbitovy navštěvuje. Asi třetina z nich tam chodí i mimo pietní důvody, například kvůli rekreaci a sportu nebo umění a historii. Většina městských částí má dobře dostupný hřbitov, lidé ze 17 městských částí ale musí popojet o něco dál. Podle analýzy IPR Praha žije přibližně 28 procent Pražanů dál než 1,8 kilometru od nejbližšího hřbitova. Přesto se 98 % obyvatel dostane k nejbližšímu hřbitovu do 30 minut s využitím hromadné dopravy. V městském plánování tak vzniká dvojí úkol: přizpůsobit existující místa současným způsobům pohřbívání a zároveň zohlednit, kde lidé v Praze žijí.