Územní plánování je v podstatě společenskou dohodou o chtěném obrazu města, neboť město je především prostorem sdílení. Prvotním základem, metastrukturou takové dohody, zajišťující pevnost a komplexitu její vnitřní struktury, jsou celospolečensky uznané hodnoty. Jsou nejen předmětem sdílení, ale především výsledkem spolupráce, která je přirozenou a nezbytnou vlastností fenoménu města. Urbánní prostředí je těmito hodnotami formováno, současně je však také zpětně utváří.