“Pozemky v Praze i okolí vlastní mnoho majitelů, což komplikuje realizaci jakýchkoliv nových cest nebo zeleně. Naším cílem bylo v první řadě zmapovat a prověřit potenciál obnovy zaniklých cest, které jsou stále zanesené v katastru a mnohdy stále v majetku obcí a je tedy relativně snadné je obnovit. Proto jsme v červnu představili materiál na setkání se starosty obcí a městských částí včetně ukázek realizací s cílem podnítit další projekty”, říká Marek Zděradička, ředitel Sekce infrastruktury IPR Praha.  

Cesta je užitečná pro lidi i přírodu 

Více než 50 % zaniklých cest je i dnes ve vlastnictví obcí a další část náleží státu nebo kraji, a to vytváří předpoklady pro poměrně snadnou cestu k jejich obnově. I když některé obce a městské části V Praze již zaniklé cesty obnovují, cílem studie bylo více upozornit na tento nevyužitý potenciál pro nízkonákladová opatření, které zlepší prostupnost krajinou, přinesou nové rekreační možnosti a propojí i region s Prahou a přispějí k lepšímu stavu krajiny. Výstupem studie je i vytipování prioritních úseků, které je vhodné obnovit nebo upravit. 

 Obnova starých cest může přispět i k řešení problémů přicházejících v souvislosti se změnou klimatu, růstem dopravy nebo neustálým rozvojem urbanizace. Vegetace podél cest – aleje stromů, keře nebo travní pásy – tvoří významné prvky, které podporují biodiverzitu, omezují erozi, zachytávají prach, tlumí hluk a vytvářejí biotopy pro mnohé druhy živočichů. 

 Praha byla vždy křižovatkou dálkových tras 

Praha byla díky své výhodné poloze celoevropsky významným obchodním a dopravním uzlem, vznikala síť poutních cest směřujících například na Pražský hrad nebo navazujících na Svatojakubskou cestu. Více než polovina původních obchodních tras se dnes kryje se současnou dálniční sítí, protože historické cesty využívaly ideální vedení terénem.  

 A ty z nich, které zanikly, se mohou stát klíčovými pro rekreaci, rozvoj pěší a cyklistické dopravy i lepší prostupnost krajiny pro ty, kdo nechtějí jezdit autem. Mají tak velký potenciál propojit město s přírodou a přispět k ochraně kulturní krajiny. 

 “Jak ukazují již realizované případy, nemusí obnova cest být složitá, od vysekání pruhu cesty přes úpravu povrchu až po výsadbu stromořadí se lze postupně dostat k novým cestám v krajině a místem pro rekreaci. Ty musí být vnímány jako plnohodnotná veřejná infrastruktura. Je proto potřeba je zanášet do plánů, doplňovat značení i mobiliář a zohlednit je při rozvoje území a v dopravních projektech,” dodává Zděradička.