Ale zpět k ozvučné desce. Důvod, proč si toho projektu tolik vážím, je to, že pomáhá měnit celkové klima na pražské radnici. Poctivě jsem „odseděl“ všechna tři setkání ozvučné desky, která v tomto roce proběhla – zaplaťpánbůh nebyl jsem v Rezidenci primátora zdaleka sám. Za to patří velký dík všem, kteří mé pozvání přijali – a musím přiznat, že zatímco na zahajovací setkání jsem šel s obavami, na první setkání v novém roce se těším. Vznik ozvučné desky provázely nedůvěřivé hlasy, které projektu věštily, že bude pouze jakýmsi „debatním kroužkem“, který k ničemu nepovede. Opak je pravdou. Za pouhá tři setkání zasáhla Metropolitní ozvučná deska několikrát velmi přesně do rozhodovacích procesů na radnici. Uvedu dva nejdůležitější příklady: V rámci reorganizace Útvaru rozvoje hl. m. Prahy bylo původně plánováno zrušení odboru strategické koncepce a zařazení jeho agendy pod Kancelář metropolitního plánu. Teprve potom, co jsem absolvoval debatu na ozvučné desce věnované tématu strategie, jsem plně docenil důležitost obecně sdílené vize rozvoje města a rozhodl jsem se odbor strategie na URMu nerušit a naopak odborně posílit. Jsem velmi rád, že ta klíčová jména pro formování nové pražské vize pochází právě z řad ozvučné desky. Důležitou vlastností každé inspirativní osobnosti je nejen schopnost svůj názor projevit, ale také se za něj aktivně postavit.

Zatímco slovo strategie může leckomu znít příliš abstraktně, druhá důležitá intervence ozvučné desky má zcela konkrétní a hmatatelný rozměr. Pražské náplavky, nábřeží a břehy. Na jaře letošního roku přešla správa vltavských břehů zpět přímo pod MHMP. Jako politici jsme se k této velké příležitosti ke zkvalitnění prostředí našeho města postavili s typickou zbrklostí. Taky nám účastníci jednání prosincové Metropolitní ozvučné desky dali „pěkně za uši“ a obrátili naši pozornost k obrovskému lidskému a nikoliv pouze ekonomickému potenciálu, který naše řeka představuje. Během tohoto jednání jsem si uvědomil, že tím možná nejdůležitějším úkolem Metropolitní ozvučné desky je včas zastavit každý (ať už záměrný nebo nevědomý) „nesmysl“, který by v oblasti územního rozvoje hrozil. Jak moc by se taková pojistka hodila v minulých časech vládnutí pražské „bémokracie“?! O kolik prostředků by Praha nepřišla, kolik příležitostí nepromarnila? V této souvislosti mám chuť vyhlásit: Stop špatným řešením! Kéž by to platilo i v dalších důležitých oblastech pražské politiky. Ale po jednom roce práce jsme teprve na začátku změny. Změny, ke které ozvučná deska a její členové – architekti, urbanisté, sociální geografové, kulturní producenti, zástupci občanských sdružení – výrazně přispívají.