Hřbitov Hostivař

Porota ocenila přesvědčivost a čistotu architektonického řešení, které pracuje s minimem prvků, a nadčasovost zvoleného konceptu. Kreativním přístupem k tradici dochází ke kultivaci místa, které je dnes neukotvené. Návrh svým uzavřeným charakterem přirozeně navazuje na stávající strukturu hřbitova. Prostor se zřetelně vymezuje ze svého okolí a vytváří silné jasně definované místo určené ke kontemplaci. Porota rovněž pozitivně hodnotila inovativní ukládání uren, které se stávají součástí architektury místa a i přes četnost uložení nikterak neruší ústřední meditativní prostor. Navrhované řešení ústředního prostoru má potenciál žít v čase, vyvíjet se a fungovat buď jako vsypová loučka nebo se může postupně stát jiným prostorem reflektujícím využití hřbitova. Je nutné prověřit samostatný způsob ukládání uren do zdi a materiálové a technické provedení. Navržené parkování u komunikace není reálné, charakter návrhu však umožňuje jeho přemístění.

Porota oceňuje přirozený způsob, jakým se krajina integruje do řešeného území. Otevřený koncept by umožňoval potřebné modifikace a život v čase. Jedná se o krajinnou architekturu, která se vyznačuje velkou působivostí. Z ústřední cesty vybíhají paprsky vytvářející tu intimní, tu propojená místa. Návrh nedostatečně reflektuje přítomnost poměrně hlučné komunikace. Tichá krajina by byla z její strany neustále atakována. Tento problém je však řešitelný. Hlavní nedostatkem návrhu je skutečnost, že při realizaci 1. etapy, tedy malé části projektu, by z celku zbylo pouhé torzo. Navržený koncept by zůstal nečitelný. Porota oceňuje ideu kaple, byť je umístěna mimo řešené území. Jedná se o dominantu, která vytváří přirozený uzel, těžiště i vstupní bránu. Z návrhu nevyplývá, jakému ritu by sloužila, ale přináší do řešení další důležitý rozměr.

Porota oceňuje celkový konceptuální přístup a originálnost myšlenky, kterou se návrh výrazně liší od ostatních. Spíše než cílovou podobu hřbitova přináší strategii jeho postupného rozvoje. Jedná se o otevřený koncept umožňující více budoucích podob hřbitova. Přesvědčivým způsobem pracuje se systémem moduloru, ať už v základním rastru, nebo ve zcela novém revolučním způsobu pohřbívání. Kapacita hřbitova by byla díky užití modulů obrovská. Nabízí tak alternativu odlišnou od původního zadání, a tou je možnost zřídit centrální pohřebiště, které ale není dostatečně urbanisticky a krajinářsky prověřeno. Návrh reaguje na širší kontext „velké Prahy“ a přilehlých sídlišť. Jelikož je prostor vyplněn pouze jedním systémem pohřbívání, vznikají obavy, zda by se takto razantní změna ujala a zda by bylo řešení v tomto rozsahu životaschopné z pohledu uživatelů. Modulovost, v níž spočívá síla návrhu, je ale zároveň i její slabostí. Postupně by se mohla dostavit jistá schematičnost a stereotypnost, která by při vyšší hustotě modulů stírala tragickou jedinečnost každé smrti.

Návrh pracuje s klasickým modelem hřbitova s pravidelnou strukturou hrobových míst. Tento model zároveň radikálně rozděluje cestou – trasou obehnanou zdmi, která navazuje na dnešní pěšinu procházející celým pozemkem. Vytváří se tak napětí mezi pravidelnou strukturou a organickým nepravidelným tvarem. Řešení umožňuje svébytné průhledy a vytváří místa, která svým způsobem nutí procházející k zastavení. Zároveň se nelze ubránit dojmu, že se může jednat jen o jakési gesto. Odhadované investiční náklady byly ze strany autorů návrhu podhodnoceny.